Důležitost vnímání vlastních pocitů
Dnes mi dvě klientky připomněly důležitost vnímání vlastních pocitů, tak si říkám, že bude dobré o tom napsat pro všechny.
Někdy člověk hledá, jak by na sobě měl pracovat, aby dobře pokračoval na své duchovní cestě a přibližoval se ke své podstatě a hledá v tom něco složitého, nehmatatelného, "ezoterického".
Ale dobré vodítko k našemu rozvoji a tomu být sami sebou, máme pořád u sebe.
Jsou to naše pocity. Chceme-li být ve spojení sami se sebou, pak potřebujeme co nejčastěji vnímat, jak se vlastně cítíme. Jestli je nám teplo nebo zima, jestli máme hlad, jestli se cítíme stísněně, jestli máme strach, že uděláme chybu apod.
Konkrétně: když cítím strach, že udělám chybu, tak potřebuju vnímat ten strach a dovolit si ho. Nepomůže, když se budeme racionálně přesvědčovat, že strach mít nemáme, že je to zbytečné a neadekvátní a tohle přece zvládneme. Emoce jsou silnější než rozum.
Naopak potřebujeme si přiznat a procítit, že se teď fakt bojíme a přijmout tu svoji část, která je vyděšená, že selže a někdo ji odsoudí.
Když svoje pocity dobře procítíme, nemusí nám to tělo dávat tak ostře najevo. Jak to dělá?
Někdo má studené ruce a nohy (stahuje energii do sebe/krev dovnitř těla).
Někdo běhá často čůrat.
Někdo trpí na průjmy nebo se mu stahuje žaludek.
Všechno jsou to projevy toho, že nechceme vnímat, jak se ve skutečnosti cítíme. Takže tělu nezbývá, než přidat na "hlasitosti".
Když se na svoje pocity zaměříme, procítíme je a pojmenujeme, tak se naše tělo může uklidnit. Potřebujeme vědomě přijmout tu svoji část, která se bojí, stydí, vzteká, je smutná... Tohle všechno můžeme dělat sami každý den.
Jen si nesmíme říkat, že jsme šťastní, když se cítíme smutní nebo že jsme klidní, když to v nás bublá vzteky.
POTŘEBUJEME PRAVDU BEZ HODNOCENÍ
Stačí si zapamatovat 3 kroky:
1. procítit
2. pojmenovat
3. přijmout.
Napoprvé vám to třeba půjde ztuha, ale postupně vám to půjde snáz a přesněji.
Příklad:
1. Procítění: stahuje se mi břicho a potřebuju zase na velkou
2. Pojmenování: jsem nervózní, že řeknu nějakou blbost před kolegy na jednání.
3. Přijetí: přijímám tu svoji část, která je neklidná, že selže a stydí se před ostatními projevit taková, jaká je.
Když všechny kroky uděláte pravdivě a použijete slova, která vám dobře sedí (klidně včetně těch sprostých, když to bude pravdivé), tak se vám uleví a tělo se uklidní. Už bude vědět, že VÍTE, jak se cítí a nemusí vám to říkat násilím.
Souvislostem mezi nemocí těla a stavem naší psychiky se zabývá psychosomatika. Existuje už spousta knih na toto téma, které si můžete najít a přečíst. Kromě toho vám také mohu doporučit kurz Praktická psychosomatika, který vede můj muž Vojtěch Lust.
Ať se vám daří