Jsem nerozhodná. Nebo že by to bylo jinak?

Tlakem na sebe a rychlejší rozhodnutí však lepších výsledků nedosahují. Jen rychleji vyberou určitou variantu, se kterou pak obvykle nebývají spokojení.

 

On totiž není problém v tom, že se neumějí rozhodovat. Naopak! Když jde o věci, které mají nějaká racionální kritéria, jde jim rozhodování velmi snadno a projevují se velmi rozhodně a s jistotou.

 

Rozhodování jim nejde tehdy, jedná-li se o věci, které lze těžko ohodnotit kvantitativně. 

Začíná to už zoufalstvím nad jídelním lístkem, kdy se nemohou rozhodnout, na co mají chuť. 

Pokračuje stresujícím nakupováním oblečení a hromaděním kousků, které zůstávají na dně skříně nebo je nosí jen proto, že už je koupili. (Ano, tohle se týká asi spíše nás žen. :-))

A končí nejistotou, jakého si vybrat partnera. Situaci často "vyřeší" tím, že vybírají partnera, který je spolehlivý, zabezpečí rodinu, bude dobrým otcem, jenže vlastně to není ten, kterého by si vybrala, kdyby si dovolila CÍTIT.

 

A v tom je ten zásadní problém. Nerozhodní lidé se necítí.

Necítí, na co mají právě chuť, co se jim líbí, kdy se jim chce a nechce něco dělat, jaká práce je opravdu baví a jaký potějšek je skutečně přitahuje.

 

Jsou to lidé, kteří se jako děti odstřihli od svých pocitů. Samozřejmě k tomu tehdy měli dobré důvody. Bohužel však zapomněli na to, že se odstřihli a už se do spojení se svými pocity prostě nevrátili.

Umí skvěle přemýšlet, zvažovat, vyhodnocovat, ale neptejte se jich, co cítí, co si přeji a jak jim opravdu je. Buď to neví nebo jen matně tuší. Dříve či později je to začne trápit, protože bez toho, že cítí sami sebe, nemohou být šťastní.

 

Není to nedostatek rozhodnosti. Je to nedostatek informací pro rozhodování. Potřebují se vrátit k vnímání a prožívání vlastních pocitů. To jsou zdroje informací pro rozhodování o tom, co jim udělá dobře.

Mohou na tom začít pracovat v rámci osobního rozvoje nebo zkusit prostě hodně zpomalit a začít vnímat a klást si otázky.

 

Je mi to příjemné?

Jak mi je právě teď, když mám tuhle chuť na jazyku?

Jak mi je právě teď, když se mě tento člověk dotkl?

Jak mi je právě teď v těchto šatech? Jsem to já? Cítím se volná?

Mohou začít rozlišovat, kdy udělali výběr v souladu se sebou a cítili se pak dobře a naopak, kdy se zmýlili a po výběru se cítili špatně. Pak se zřejmě rozhodovali podle toho, co se domnívali, že je správné. Onu "správnost" v minulosti převzali jako vzor od někoho jiného, ale není jejich.

 

V souvislosti s tématem cítit sama sebe mě napadá esence z rostliny Crowea. Ta uvolňuje napětí, odstraňuje nadbytečné obavy a úzkost a pomáhá lidem, kteří neví, co vlastně cítí, aby se mohli se svými pocity spojit. Když víme, co cítíme, tak také víme, co potřebujeme a můžeme to pro sebe začít dělat. Vnímání našich pocitů nám dodává sebedůvěru, protože cítíme, co se v nás děje a už nejsme ze svých pocitů zmatení.

 

Přestaňte si vyčítat, že jste nerozhodní a dovolte si začít cítit sami sebe. 

Není jednoduché opustit stereotypy, ve kterých jsme se naučili fungovat, ale v životě máme být šťastní a užívat si ho, ne ho zvládnout správně. :-)

 

Krásné dny

Bára Zumotová