K čemu mi byl dobrý zápal plic jako prase
Byl to spíš prožitek mojí osobní transformace, tak jsem ho nesdílela, ale v souvislosti s aktuální situací mám pocit, že bude užitečné se o něj podělit.
13. října jsem se vracela z kurzu Ženské vědění a jen jsem dorazila domů, vyběhla mi teplota do závratných výšek a držela se mě několik dní. Kolik přesně stupňů to bylo, netuším. Začala jsem se měřit, až když jsem měla pocit, že horečka ustoupila a naměřila jsem zhruba 39 stupňů :-) Tyhle vysoké teploty jsem si užívala týden. Tělo bylo v ohni, ale měla jsem z toho skvělý pocit. Neměla jsem moc potřebu jíst, první dva dny vůbec nic a myšlenky byly krásně jasné a přímé.
Velmi jasně se mi ukazovalo, které aktivity jsou důležité a které už je potřeba opustit. Bylo to, jako by to někdo přede mnou psal na tabuli. Znamenalo to ukončit práci s Australskými květovými esencemi a dál nepořádat kurzy na esenciální oleje, protože v obojím jsem zastupitelná.
U Australských esencí to bylo obzvlášť paradoxní, protože jsem s nimi měla letité zkušenosti. Už jsem s nimi uměla pracovat velmi rychle a efektivně a doma měla velké zásoby koncentrátů a lahviček. Z čistě racionálního pohledu bylo podivné tuto práci opustit, když jsem pro ni měla vše k dispozici a navíc byla žádaná.
Ale můj zápal plic byl hlavně o přetěžování se, takže ve chvílích horečky bylo opravdu křišťálově jasné, že je potřeba ubrat a soustředit se na to podstatné pro mě. Tím jsou teď Sluneční esence. Nejen jejich tvorba, ale také propagace - tedy šíření informací o tom, jak fungují, pomáhají a taky si udělat čas na vytvoření eshopu, aby bylo rychlé a snadné si je objednat. To jsem ještě neudělala, ale teď na to zcela jistě bude čas a prostor :-)
Po týdnu horeček, kdy jsem byla nadšená z toho, jak skvěle tělo funguje a bojuje samo, už bylo úplně jasné, co je potřeba změnit, ale taky to, že už jsem úplně vyčerpaná a návštěva lékaře je nutná. S návštěvou lékaře ustaly okamžitě horečky, ale následovalo několik týdnů, kdy jsem byla slabá jako moucha, osprchovat se byl můj vrcholný výkon a cítila jsem se jako stoletá babička. Takže jsem několik týdnů jen ležela a uzdravovala se. Všechno, co jsem si myslela, že nebudu muset rušit, jsem zrušila. Všechny konzultace, kurzy i schůzky s blízkými kamarádkami. Prostě to jinak nešlo. Bylo možné jen být a užívat si to, že nemohu a tedy ani nemusím nic, můžu si užívat rodinu a jejich péči. Bez nich bych to nezvládla.
Uvědomila jsem si, že neexistovat antibiotika, tak jsem možná umřela a nic nemá tu cenu, abych se kvůli tomu uhonila k smrti. I když tu práci miluju, i když má smysl a je užitečná lidem.
Mám pocit, že úplně stejná situace je nyní kolem nás, a proto píšu o mé zkušenosti. Všechno se zastavilo. Věci, o kterých by nás ani nenapadlo, že mohou přestat fungovat, najednou stojí a my nemůžeme dělat vůbec nic. Jen to přijmout a začít v tom zpomaleném rytmu vidět jasněji svůj život. Zvědomit si priority, začít k sobě být laskavější, šetrnější a nehonit se z žádného důvodu, protože pravda je taková, že reálně nemusíme nic. Opravdu jen umřít. :-)
Můžeme si teď dopřát času s rodinou. Opravdu si ho užít, protože teď máme skoro všichni takové velké prázdniny a volno od všeho. Můžeme začít přehodnocovat. Věřím, že až se vše vrátí do normálu, mnoho lidí už na sebe nebude ochotných vyvíjet takový tlak jako dřív, protože zjistí, že to není nutné. Že existuje i jiný způsob života. Nevede tolik ke generování finančních zisků, ale ponechává nám poklad v podobě našeho času a to je to jediné, co tu opravdu máme k dispozici. Jen na nás záleží, jak ho využijeme.
Já se dnes rozhodla založit kvásek na chleba, který jsem kdysi pekla a už mi na něj nezbýval čas. Byl výborný a rodina ho miluje.
Taky jsem si dnes splnila sen vidět v přírodě moře bledulí. Taková krása.
Je toho kolem nás tolik. Takové nádhery, která nás nestojí žádné peníze. Blízkost lidí, kterou můžeme ocenit a tvořit ji pouze tak, že spolu skutečně trávíme čas.
Věřím tomu, že všichni, kdo si dovolí teď zpomalit a najít svoje přirozené životní tempo, mohou zůstat zdraví, protože tu lekci už nebudou potřebovat. Kdo nepůjde do svého nitra, tak tu lekci možná prožije, ale i tak z toho může vytěžit maximum a vylízat se z toho jako já. :-) Moje přetěžování bylo letité. Řekla bych, že to byla desetiletí, během kterých jsem si navykla udělat všechno v čas, správně, rychle a dokonale, aby na mě nikdo nemusel čekat. Takže i když jsem měla pocit, že už jsem dávno zpomalila, nebylo to dost. Bylo potřeba uvolnit si to v hlavě a pochopit, že opravdu všechno počká, pokud právě teď potřebuju odpočívat. I to je jeden z důvodů, proč jsem ještě nedopsala svoji zkušenost s esencí z růže. :-) Prostě už se nemůžu honit, nejde to, protože už na sebe nechci být zlá.
Ze zápalu plic mi zůstala jedna kontrolka - bolest na hrudi. Když je toho na mě moc, začne mě tam bolet a je to velmi jasně zdvižený prst, že teď hned potřebuju spočinout. Třeba jen na chviličku, ale prostě co nejdřív, ideálně hned.
Přeji tedy všem hodně laskavosti k sobě, protože pak budete přirozeně laskaví i k druhým.
Myslím, že se teď všichni učíme, že opravdu všechno počká a jen se musíme najíst a napít. Takže domácímu vaření a pečení zdar :-)
P.S. Když už jsem měla to nejhorší za sebou, sdělila mi paní doktorka doslova, že jsem měla zápal plic jako prase. :-) Jsem jí velmi vděčná, že mi to neřekla předem a tak jsem se nemusela bát.
Symbolicky jsem byla zpátky ve své síle na Štědrý den, kdy jsem už vyšla kopec v Prokopském údolí a nefuněla u toho jako lokomotiva :-)