Korporátní prostituce a syndrom vyhoření

Někdy je to tak, že naši rodiče věří tomu, že na světě jsou nejdůležitější peníze a je potřeba veškeré úsilí soustředit na to, abychom peníze měli.

I kdyby o tom s námi nikdy výslovně nemluvili, tak toto přesvědčení ovlivňuje všechna jejich rozhodování a odráží se v činnostech a vztazích, kterým věnují čas a energii.

 

Jako děti kopírujeme postoje svých rodičů, ať chceme nebo ne. Jestliže jsme se tedy naučili, že peníze jsou nejdůležitější, pak i my volíme vždy s ohledem na to, z čeho bude největší zisk.

Když jsme šikovní, tak už ve škole se naučíme, jak efektivně získávat jedničky s minimem vynaloženého úsilí. Bohužel jde trochu stranou, jestli nás učení baví a jestli jsou získané znalosti užitečné. Náš školský systém nám také zrovna nepomáhá v tom, aby to bylo jinak. :-)

 

Pak přijde volba střední či vysoké školy a my volíme tak, abychom získali maturitu nebo titul, které nám v budoucnu přinesou nejvíce peněz. Nechci trvdit, že chtít peníze je špatně. Naopak, peníze jsou v našem světě důležité. Potíž je v tom, že když je prioritou zisk, tak zapomínáme na to, aby nás daný obor taky bavil.

 

Po skončení studií vybíráme zaměstnání a opět se soustředíme na peníze. Kde mi dají nejvíc?

Jenže pak máme ve velkých korporacích spousty lidí, kteří sem přišli pro zisk. Lidí, kteří si vytvořili přestavu, že v silné nadnárodní firmě dosáhnou největšího úspěchu, ocenění, jistoty zaměstnání, kariérního růstu, k tomu navíc stravenky a příspěvek na penzijní připojištění. :-)

 

Jenže tito lidé časem zjišťují, že jsou otrávení, vyčerpaní a ten samotný finanční zisk byl málo. Nepřinesl jim pocit štěstí, ani uspokojení z práce.

 

Je to tím, že celou dobu nebo určitou její část dělali práci, kterou vlastně nikdy dělat nechtěli a dělali ji JEN pro peníze. Kdyby dostali stejné ohodnocení jinde, tak by svoji současnou práci nikdy nedělali. Tohle je ovšem v principu obyčejná prostituce a ten pocit, že jsem "děvka prodejná" (omlouvám se za ten výraz, ale přijde mi velmi výstižný) není příjemný.

 

Jako všechno, co je pravdivé, tak i toho zjištění přináší úlevu. 

Když se soustředíte na zisk, tak nevidíte jiné možnosti a jen hlídáte, aby zisk byl co největší. To je logické. Když se znásilňujete a prodáváte, nechcete se prodávat pod cenou a vlastně nic než peníze vám práce nepřináší, tak těch peněz aspoň musí být hodně.

 

I já jsem kdysi před čtvrt stoletím udělala volbu vysoké školy, která mě uživí a moc jsem neřešila, jestli mě bude bavit. Částečně bavila, ale vrhla mě vlastně směrem, který byl jiný, než kam by mě srdce táhlo a byla prvním krokem k mé bussinessové kariéře v korporacích. Ta nebyla špatná. Hodně jsem se naučila, byla jsem i poměrně úspěšná a docela mě bavilo řídit projekty. Svým způsobem to bylo vzrušující a stále nové, to jsem si přála. Mělo to jen jednu chybu, nebyla jsem to já. 

Přes určité peripetie pracovního i osobního života jsem si prošla uvědoměním, že chci-li být sama sebou skutečně a v plné šíři, pak i moje práce musí být v souladu s tím, kým jsem doopravdy. Nebyla to úplně jednoduchá, krátká cesta a uvědomění si, že se v práci chovám vlastně jako ta "děvka prodejná" bylo jedním z důležitých milníků.

 

Byla tam samozřejmě i spousta dalších, ale právě tento moment mi před pár dny připomněla moje klientka, která si svůj obdobný ziskuchtivě prostituující postoj uvědomila během naší konzultace. Není úplně přijemné si takový postoj přiznat, ale když si ho u sebe uvědomíme, může se začít mnohé měnit. Není nutné hned dávat výpověď, ale můžete začít sledovat, kdy se chováte ziskuchtivě a hledat, zda je v takových činnostech možné najít i to, že vás mohou začít bavit. Současně se vám mohou do zorného úhlu dostávat i činnosti, které třeba zisk čistě nepřináší, ale dělají vám radost. Postupně se můžete propracovat k tomu, že se vám to, co vás baví, začne spojovat s tím, co přináší i peníze a najdete rovnováhu. Dál se to může vyvíjet a měnit a vy si to můžete užívat, protože pořád je co poznávat a proměňovat. Co máme uvnitř, odráží se i navenek, takže i náš pracovní život se může vyvíjet a měnit.

Po dvou dnech od konzultace mi přišla od klienty krásná zpráva: "...dnes se v práci cítím úplně jinak. Lidi se mnou i jednají jinak..." 

 

Když se vrátím k mému příběhu, tak jsem se vlastně v tom mém procesu vracení se sama k sobě a tomu, co mě baví, nakonec ocitla svým způsobem na začátku. V době předtím, než jsem se rozhodla pro Vysokou školu ekonomickou a kdy mě nejvíc bavila psychologie a lidské příběhy. Občas mi přijde úsměvné, když si vzpomenu, jak vzdálený je mi IT svět a telekomunikační technologie, ve kterých jsem dřív pracovala a že si ve skutečnosti nestahuju téměř ani aplikace do mobilu. :-)

 

Jestli se vás teď při čtení článku dotklo, že se chováte stejně a taky děláte věci pro peníze, tak to pro začátek zkuste opravdu jen přijmout. NIC VÍC.

Ono to totiž není málo pohledět pravdě do očí. Jakmile se i tento postoj může dostat na světlo a už ho nemusíte schovávat před sebou, ani druhými, přestává vás ovládat a mohou se začít objevovat nové možnosti.

 

Kdo byste chtěli v tomto procesu chtěli pomocnou ruku, budu ráda, když mi napíšete.

 

Krásné dny a spokojenost v práci i doma

Bára Zumotová