Není větší nesmysl, než se porovnávat
Téma, na které narážím s klienty, ale hlavně s klientkami velmi často, je porovnávání se s druhými.
Ta je mladší, ta je krásnější, ta je ženštější, ta je lepší kuchařka, ta má víc dětí, ta má lepšího manžela atd. atd. Možností, v čem může být někdo lepší než my, je nekonečně.
Takové porovnávání se může být provázeno mnoha nepříjemnými pocity. Mohu se cítit bez-cenná nebo méně-cenná. Můžu mít na tu druhou vztek, že je lepší a cítit k ní antipatie až nenávist a na závěr se můžu nenávidět za to, že jsem taková, že někomu závidím a jsem nenávistná.
Když to shrnu, tak takový ten pocit "Jsem hnusná a všichni ostatní jsou skvělí a užívají si, jen já ne." :-)
Samozřejmě je to o tom, že neznáme dobře sami sebe a tedy nevnímáme svoji hodnotu, ale jedním z aspektů, které s porovnáváním se s ostatními souvisí, je náš vztah k autoritám. Posuzujeme sama sebe podle ostatních. Hodnotíme sebe sama podle nějakého vnějšího metru - ostatní jsou lepší, spolužačka je ženštější, sousedka je hubenější atd.
Nemusíme se porovnávat. Každý je jiný. Ostatní nám mohou být inspirací, když něco umí lépe než my a můžeme se od nich učit, ale nic víc. Není to důvod, abychom se peskovali a snažili se být stejní.
Nedávejme nikomu "venku" tu moc, aby nás hodnotil - děláme to totiž především my sami ve své vlastní hlavě. Pak máme tendenci vzdorovat, protože si myslíme, že ten venku (někdo, koho jsme si pasovali do role autority) určuje naše osobní kvality. Ale tak to není. Nakolik se máme rádi a ceníme si sami sebe, určujeme jen my sami.
Jakmile tohle přijmeme, přestaneme s autoritami bojovat, protože jim přestaneme dávat moc, kterou ve skutečnosti nemají.
Prohlédněte si fotografii. Umíte si představit, jak ten vlčí mák pofňukává, že není tak velký jako třešeň a pšenice vedle něj se vzteká, jak to, že ona je zelená a mák má tak krásné červené květy? :-)
Svět je nádherný ve své rozmanitosti a můžeme si toho začít všímat nejen v přírodě, ale i mezi lidmi. Dovolme si žít to, čím jsme jedineční a zapomeňme na to, že se budeme snažit vypadat nebo chovat se jako někdo druhý.
Je to stejné, jako kdyby se vlčí mák snažil co nejvíc vyrůst a pšenice si na červeno dobarvovala klásky. :-)
Přeji krásný letní večer
Bára Zumotová