Potřebujeme mít svého guru?
18.10.2016 15:51
Několik měsíců mě trápilo téma nutnosti mít svého Mistra. Od začátku jsem cítila nechuť a pochybnosti k prohlášení, že každý terapeut musí mít Mistra, který ho vede a zaštiťuje jeho práci, ale stále ve mě hlodalo, že mi třeba jen chybí pokora, důvěra, nemám ráda Indy apod.
Několik měsíců se ve mně odehrával s různou intenzitou hluboký vnitřní boj. Bylo mi jasné, že je to téma, ve kterém potřebuji dojít k určitému poznání, abych v něm mohla pocítit klid a mír.
Když v sobě cítím klid a mír, vím, že jsem došla k pravdě.
Věnovala jsem tomuto tématu i několik hodin koučování a pocítila jsem velkou úlevu, když jsem svůj vnitřní rozpor konečně pojmenovala.
Vylétla ze mě věta: "Já potřebuju vědět, co je dobro a zlo, co je pravda a lež."
Zjistila jsem, že toto je jedna z mých nejniternějších potřeb a je to něco, co se ve mně začne ozývat vždy, když vidím nebo slyším něco, co se tváří jako pravda, někdo to prosazuje a já přesto cítím, že pod tím vším je schovaná lež (nebo dejme tomu omyl). Nejprve je to jen takový divný pocit, otazník, který cítím v sobě. Naučila jsem se, že už ten divný pocit je dostatečný signál, abych věděla, že něco je špatně. Pak už jen zbývá věc rozklíčovat a odhalit hlubší podstatu.
Co se týká guru, Mistrů a dalších, kteří nás mají dovést blíže Bohu, našla jsem svoji vnitřní pravdu. Možná s ní budete souznít, možná to máte jinak. Já chci svoje poznání sdílet, protože vnímám, že více lidí prochází podobným obdobím zmatků a věřím, že přečíst si názor někoho dalšího, může být inspirací.
- Ujasnila jsem si, že skutečně necítím potřebu mít svého Mistra. Přesto ráda vyhledávám ty, o kterých jsem přesvědčená, že mi mají, co říct a mohou mi pomoci v těch oblastech, kde si já sama pomoci neumím nebo by mi to trvalo zbytečně dlouho.
- Věřím, že každý člověk může mít svůj vztah k Bohu. Může ho prožívat po svém a může to být vztah velmi intenzivní.
- Jsem přesvědčená o tom, že jsme svobodné bytosti, které mohou a potřebují všechny informace, které se k nim dostávají, vždy projít sítem svého vlastního srdce a přesvědčení.
- Spoléhat se na jakékoli vnější autority z nás dělá nedospělé děti, které ztrácí nejen svou kompetenci žít svůj život podle sebe, ale také ztrácí vnímání zodpovědnosti za všechno, co dělají.
- Všimla jsem si, jak v domění, že Mistr nade mnou bdí, je možné ztrácet sebereflexi.
- A všimla jsem si také, že někteří lidé v touze žít podle určitého ideálu, mohou deptat rodinu a omezovat přirozenou radost ze života nejen svou, ale i všech zúčastněných.
- Také jsem pochopila, že každý terapeut má své slepé místo, kam nevidí a není schopen nás v této oblasti relevantně vést. Neznamená to, že musíme hledat terapeuty, kteří jsou dokonalí a žádné slepé místo nemají. Pouze vnímat, že je na nás, abychom si přebrali vše, co nám někdo předává a vybrali z toho to nejlepší pro nás. Je to náš život a žádný terapeut ho za nás žít nebude.
Jsme lidé z masa a kostí a nutně potřebujeme být nohama na zemi a plně přítomni sami v sobě. Naplno vnímat a rozhodovat se v každé vteřině svého života vědomě a s plnou odpovědností za svá rozhodnutí.
Zajisté máme také duši a jsme schopni vnímat přítomnost Boha ve všem, co bylo stvořeno nebo co my sami tvoříme.
Vděčnost a pokora jsou kvality, které nás přivádí k pravdě a k Bohu. Jsou to kvality, které v sobě můžeme vědomě pěstovat. Můžeme prociťovat vděčnost za každý okamžik svého života. Nic není samozřejmé a toto vědomí může postupně zcela změnit kvalitu našeho života.
Vděčnost a láska jsou spolu hluboce propojené.
Kdo umí být vděčný, umí milovat a kdo umí milovat, poznal Boha.
Přeji nám všem hodně vděčnosti, pokory a lásky.