Přepadají vás chutě na sladké?

Dnes mi přišla objednávka na esence na míru se záměrem zhubnout. Jedním z problémů je, cituji: "nezvladatelná chuť na sladké hlavně večer, až uložím děti, a mám pocit, že přichází konečně moje chvilka klidu"
Kolik z nás to zná, že? :-)
Sladké jako odměna je častý zautomatizovaný vzorec chování, kterému podléhá spousta lidí. 
Funguje to tak, že neděláme to, co TEĎ potřebujeme a cítíme, ale věnujeme se věcem, kterým racionálně dáváme větší důležitost.
Např. děti mají přednost, práce má přednost, přátelé mají přednost, úklid má přednost atd. 
Za to, že na sebe takto "kašleme", můžeme říci jdeme proti sobě, se pak chceme odměnit. 
Když jsme byli hodní, zasloužíme si sladkou odměnu.
Kdybychom zlobili, zasloužili bychom si trest.
Zajímavé je si uvědomit, že se sebou jednáme jako s dítětem.
Fungujeme podle jakýchsi pokynů, jak bychom měli žít a když fungujeme správně, tak se odměníme a když špatně, tak se potrestáme nebo máme aspoň nepříjemný pocit, že jsme selhali a jsme špatní.
Takže když jsme fungovali dobře, tak si dopřejeme sladkost. Sladkost nám krátkodobě udělá dobře, ale za chvilku už se znovu cítíme neuspokojení nebo se navíc cítíme provinile, že se cpeme sladkým a tloustneme.
Je to bludný kruh, ze kterého je potřeba vystoupit a začít ve svém životě svoje potřeby klást na první místo. 
Konkrétně:
Děláme práci, ve které je nám dobře. 
Přátelům pomáháme, když máme síly na rozdávání, ne když sami meleme z posledního.
I děti mohou pochopit, že si někdy nutně potřebujeme na pár minut lehnout a odpočinout. Kostičky počkají. 
Uklízíme, když na to máme chuť a sílu a v míře, kterou považujeme za potřebnou. Ne tak, aby návštěva mohla ohromeně vykřiknout "U vás by se dalo jíst z podlahy!" Nevím, koho to kdy napadlo jíst z podlahy. :-)

Prostě potřebujeme začít být k sobě vnímaví, citliví ke svým potřebám a hodní hlavně na sebe. Australské esence za vás nezhubnou, ale mohou pomoci pročistit ty programy, které nás ovládají a nutí nás k přejídání, lenošení, podkopávají naši sebedůvěru a ničí sebelásku.

Tip na práci doma:
Zkuste si chvilku před tím, než se do sladkosti pustíte říci třeba větu "Teď mi něco chybí a chci se odměnit za to, že jsem se nevěnovala svým potřebám celý den." Aspoň dostanete do vědomí, že se odměňujete za to, že jste si ubližovali. Možná to zní přehnaně, ale ve své podstatě je to tak. 
Můžete zkusit zapátrat, co se během dne dělo. Kdy nastaly ty momenty, kdy jste nevnímali, co potřebujete nebo jste se rozhodli dát přednost něčemu jinému.
Současně zkuste si i během dne vyhovět ve svých potřebách. Nedávejte sebe na poslední místo, až uložíte děti. Vím, že to není jednoduché a my ženy takto často fungujeme, ale pak si to kompenzujeme jinde... Ať už v dortících a čokoládě, nebo se to odrazí na psychice nebo bohužel i v nemoci.

Ať se Vám daří
Bára Zumotová