Recenze k večerům pro ženy

Dobrý den Báro,

ted tak přemýšlím o všech večerech... po každém ať dříve nebo později se něco událo... 

V 1. měsíci(užívání Očista) jsem neudělala technickou na autě... bylo to hrozné, ale zároveň mi to otevřelo téma vděčnost... že některé věci nejsou tak důležité, jak se zdají a že něco bereme jako samozřejmost a samozřejmost to není... Byly to asi dva týdny překonávání se a chaosu co bude.. ale zároven vděčnosti... za to, že mám spolehlivého a hodného přítele, který mne musel vozit z práce a do práce.. za tu práci, za život... za všechno... a hlavně za zdraví... Na druhý pokus jsem ale technickou dostala.. :-) Takže velký pocit vděčnosti, že už jsem zase nezávislá, a nemusím  „otravovat“ přítele.

2. měsíc (užívání Sebedůvěra), tam se ke konci užívání dělo to, že jsem mluvila s panem vedoucím, ohledně zdravotního problému a toho, že mi jedna práce vadí, ale v mezích jsem schopná ji vykonávat..  a on mi zřejmě na ten popud další den dopoledne přepsal směny právě na tu jednu činnost… ozvala se rebelie.. měla jsem toho dost.. nedávala jsem to, a když mi přidal další směny se stejnou činností, rozhodla jsem se pro neschopenku a postoupila jsem to paní, která má na starosti personální záležitosti a konflikty.. Není to sice dořešené ještě, ale myslím, že jsem jednala adekvátně k tomu, jak se zachoval on.. i když původně jsem chtěla tyto směny zvládnout.. i za cenu velkých bolestí a dalších zdravotních problémů… Dle mého jsem se rozhodla správně.. i když s tím, že půjdu „proti“ vedení…  sebe-důvěra prostě.. 

Tento měsíc.. (Žena) delší dobu řešíme s přítelem neplodnost… a začátkem minulého týdne jsme byli na vyšetřeních.. musím na laparoskopii… mám nějaké problémy..   je to pro mne velká zátěž na nervy… vzpomněla jsem si na Vás jak jste mluvila, že v těhotenství tvoříme a nemusíme nic dělat.. snad se jednou dočkám.. i když asi přirozeně to nepůjde..  Z operací mám hrůzu.. tak snad to nějak zvládnu.. A tak celkově přemýšlím, kde se stala ta „chyba“.. je pravda, že jsem taknějak vždy záviděla mužům.. jak to mají lehké, a že mne třeba taky více baví, něco řezat nebo šroubovat než zrovna vařit nebo uklízet.. a tak přemýšlím a přemýšlím… možná že odpověd na to, je ta, že jsem si ženství nevážila.. nic jsem své vnitřní Ženě nevěnovala a tak možná dostávám to nic…  To je jen takové zamyšlení… ale nakonec se vracím zase ke vděčnosti, jelikož i kdyby byla diagnoza taková jaká prozatím je, můžeme absolvovat asistovanou reprodukci.. a v tom je naděje.. že se snad i dočkáme.. stále jsou možnosti… a pocit, že mám vedle sebe partnera, který mi je velkou oporou i v době krize mne činí velice vděčnou, že ho můžu mít vedle sebe… je více věcí, za které jsem vděčná.. ale ted jsem v takovém rozpoložení, že toho moc nevidím… Je to poměrně složité a snažím se dát do kupy tu skládanku, co mi na co ukazuje.. apod.

Večery jsou velice hezké.. je zajímavé, že mi otvírají přesně téma, které souvisí s danou esencí… asi bych tomu nevěřila.. ale vidím to..  a vypadá to, že se řeší ku prospěchu… tak budu doufat, že když dopadlo dobře auto první měsíc, že se vše vyřeší a bude to dobré.. 
Je to milé povídání o esencích.. co která umí a tak…. Je to poučné.. 
Z minulého povídání jsem si asi nejvíc odnesla to, že nejdřív musím přijmout partnera a pak může přijít dítě… Je totiž fakt, že některé vlastnosti mi na příteli vadí, a pořád mu to vyčítám.. i když to v podstatě nejsou až tak důležité věci.. (jak, která)…  Jak se říká, partner = zrcadlo.. takže mi to možná nevadí vlastně na něm ale na sobě.. A tímto bych to zřejmě zakončila…
I když ještě mne napadla myšlenka… že je důležité být Tady a teď… a tak se vše co bude vlastně uvidí.. 
Těším se na poslední večer, co se zase nového dozvím ať už o esencích nebo od jiných žen.. či tak. Pokud budete chtít, můžete recenzi zveřejnit.. nemám s tím problém.
Mějte příjemný den.

A.