Tragédie mnoha maminek malých dětí: Sama o sobě nejsem nic. Musím tvořit, něco dělat, jinak jsem bezcenná.

Čím déle jsou doma s dítětem, tím hůře to snášejí. Byť mají svoje děťátko rády, propadají pocitu, že nežijí a že jejich životu chybí smysl.

Chybí jim ten pocit, který jim dávala práce - NĚCO DĚLÁM, TAK JSEM UŽITEČNÁ. To znamená, že jsem důležitá. Někdo (včetně mě samotné) mě oceňuje.

 

Jen málo z nás zažilo a naučilo se, že jen tak, takové, jaké jsme, jsme důležité a milované.

Dostávaly jsme lásku za něco - za uklizený pokoj, za obrázek pro maminku, za jedničky ve škole... A tenhle model jsme převzaly do sebe.

Takže se taky máme rády jen za něco, co uděláme.

Péče o dítě je však principiálně o našem BYTÍ S DÍTĚTEM. Nikdo nepadne na zadek z toho, kolikrát jsme přebalily, nakojily, kolikrát jsme se v noci vzbudily, abychom děťátko ukonejšily zase ke spánku.

Proto, když pečujeme o dítě, cítíme se zbytečné. Naše práce (péče o dítě) nepřináší ocenění, po kterém toužíme. A protože ocenění se pro nás rovná lásce, pak se ani nemáme rády. Vždyť nic NEVYKONÁVÁME. Nemáme za sebou žádné výsledky.

 

Není řešením jít co nejdříve do práce, abychom se tzv. mohly realizovat. Dítě nás skutečně potřebuje. Víc než jakýkoliv klient nebo zaměstnavatel. Pro naše dítě jsme tím nejdůležitejším člověkem v životě.

Výsledky naší péče nejsou vidět hned. Možná za pár let, možná až v dospělosti, kdy uvidíme, že to naše už dospělé dítě umí být šťastné.

 

Proto zkuste se podívat ke kořenům - k tomu, proč se neumíte mít ráda jen tak, když za vámi nejsou vidět výsledky vaší práce. Když se není za co pochválit, protože jste přece "jen" strávila další den s dítětem.

Děláte tu nejdůležitější "práci" na světě. Bylo by fajn si tohle období užít. Až se podíváte zpátky za pár let, budete překvapené, jak rychle to uteklo.

 

Moc ráda Vám budu nápomocná v tom, abyste se i jako maminky mohly cítit dobře. Vážit si sama sebe, mít se rády a uměly se ocenit, i když zrovna nestavíte Bajkonur :-)

 

Bára Zumotová