Vzdor a rebélie vůči autoritám - má to smysl?

Už dříve jsem tu psala o autoritách, ale dnes chci ještě část doplnit.
O slepém následování názoru autority už jsem psala.
O vzdorování se chci zmínit teď. 

Občas se v životě dostaneme do situace, kdy nad sebou máme někoho, kdo nás do určité míry ovládá a my jsme nuceni ho poslouchat. 
Když je to moudrý a chápavý člověk, nebývá s tím problém. 
Když jde o blbce (nebo ho za blbce považujeme), pak už je to horší. :-)Typicky je to práce pod nesnesitelným šéfem, který nám dává hloupé úkoly a chce po nás nesmysly.
Někdo tím proplouvá a pouští jedním uchem tam, druhým ven a někdo vzdoruje a jde proti šéfovi. Když je to blbec, tak to není žádná autorita, to je jasné, ne? :-)

Jenže je to šéf a jeho autorita vyplývá z jeho pozice a s tím spojené zodpovědnosti a pravomocí.
Naše role podřízeného má také svou zodpovědnost a pravomoci a mezi naše povinnosti patří vykonávat práci, kterou nám nadřízený zadá. 
Jenže, když chce nesmysly, tak už to startuje náš hněv a tendenci vzdorovat. V tom nutkání vzdorovat pomáhá, když si ujasníme svoji roli. 
Jestliže jsem podřízený, tak přijímám příkazy nadřízeného. Mohu vyjádřit svůj názor, ale pokud nadřízený trvá na svém, tak končím diskuzi a přijímám příkaz, protože to patří k mé roli zaměstnance. To nemusí znamenat, že s ním souhlasím a považuju ho za správný a je v pořádku, když to věcně sdělím: "Nesouhlasím, ale akceptuju Tvoje/Vaše rozhodnutí a udělám to." (Tím mimochodem vystoupíme ze hry, kdy se nadřízený snaží nás donutit, abychom s ním souhlasili. Akceptujeme příkaz, ale nepotvrzujeme jeho správnost.)
Můj nadřízený zodpovídá za výsledky mé práce, proto z jeho role vyplývá jak zodpovědnost, tak pravomoc rozhodnout.

Když se mi to nelíbí, tak můžu sama zkusit kandidovat na místo nadřízeného, ale ten má zase svého šéfa a nemusí to být o moc lepší. 
Není cesta plýtvat časem a energií na vzdor a rebélii, ale naučit se samostatnosti, abych mohla ze zaměstnaneckého poměru odejít a pracovat sama za sebe. Do té doby je pro mne užitečné situaci a roli přijmout a vnímat vděčnost za to, že mohu tuto práci dělat a přináší mi peníze, za které si koupím, co potřebuji.

Pak je tu ještě jedna rovina problému, na kterou se můžete podívat a to je, kdy jste poprvé tenhle pocit zažili a chtěli jste vzdorovat.
Když znovu zopakuji popis výše, tak je to situace, kdy nad sebou máme někoho, kdo nás do určité míry ovládá a my jsme nuceni ho poslouchat. 
Kdy jsme to zažili poprvé? Jako děti. Když jsme byli závislí na mamince a tatínkovi a byli jsme nuceni akceptovat to, jak se k nám chovali a co od nás vyžadovali. 
Když byli dospělí a zralí na rodičovství, nebyl v tom zásadní problém. Když byli nezralí, pravděpodobně jsme prožili pocity zoufalství a vzdorovali nebo to vzdali a tyto pocity si v sobě neseme dál.
Pak nám šéfovy příkazy vyvolávají právě tyto staré emoce a my primárně reagujeme na ně.
Takže až Vás zase vytočí šéf a budete se cítit bezmocní nebo budete chtít vzdorovat, můžete si připomenout, že takhle jste se cítili jako děti, když jste neměli jinou možnost než poslechnout.

Dnes jste dospělí a svobodní a můžete se rozhodnout:
1) Zůstávám v zaměstnání a akceptuju svoji roli, takže se přestávám vyčerpávat vzdorem.
2) Tohle nechci, takže se naučím být samostatná, abych se mohla uživit samostatně. To chce svůj čas. Do té doby můžu upřímně vnímat, co mi současná práce dává a ocenit, že mi poskytuje živobytí.

Z vlastní zkušenosti vím, že jeden a ten samý šéf může být pro jednoho podřízeného úplně v pohodě a pro druhého ten největší blbec a házeč klacků pod nohy.
Dokonce můžete zažít, že ten šéf, se kterým jste se do krve hádali a vzdorovali, může být docela fajn člověk, se kterým si po letech rádi popovídáte, protože zjistíte, že Vás zajímají podobné věci a on toho spoustu ví.

Je to otázka pochopení a vývoje. Když budete chtít, může se pro Vás Váš šéf stát někým, koho můžete respektovat a v práci můžete pracovat v klidu a pohodě. Nemusí z Vás být kamarádi, ale jednoduše respektujete své role a zbytečně netrápíte SEBE tím, že vzdorujete.

Přeju krásný pohodový víkend, ať už v práci nebo doma
Bára Zumotová