Vztahy založené na vydírání místo na lásce
Dneska byl den maminek 
:-)
Byly u mě 2 maminky mých klientek a obě mají společné to, že jejich maminky jsou už staré a vyžadují péči svých dcer. Schválně píšu vyžadují a ne potřebují, protože to je vždycky otázka.
Vyžadují to manipulací a citovým vydíráním ve stylu: "Já jsem nemocná, já si nevím rady. Měla bys přijet. Měla bys přijet častěji. Měla bys tohle a tamto..."
Když není po jejich, tak je to zase "To jsem se to dočkala. Na tebe nikdy nebyl spoleh. Já vím, že mě nemáš ráda..."
Jejich dcery jsou z toho vyčerpané. Není divu.
Je to téma na dlouhý a rozsáhlý článek, ale jen teď chci vypíchnout to, že tyhle vztahy nejsou založené na lásce a příjemně stráveném společném čase. Jsou založené na VYDÍRÁNÍ.
To ještě obvykle jsou lidé schopni vidět.
Co si ale neuvědomují, že je to takhle pořád. Že se to nezměnilo až teď, když maminka zestárla, ale že to dobře znají už z dětství. Jen to jako malí neuměli pojmenovat, bylo těžké si připustit, že je maminka nemá ráda nebo si to nesměli dovolit a bylo zakázáno citít, že jim s maminkou není dobře.
Teď s věkem se to jen zintenzivnilo.
Iluze, že všechny matky mají svoje děti rády, je škodlivá v tom, že zamezuje dětem pravdivě vnímat, jak jim s jejich maminkou ve skutečnosti bylo. To v důsledku znamená, že nemohou důvěřovat svým vlastním pocitům a obrací vinu proti sobě. Lidé se pak cítí vinní za to, že s maminkou nechtějí trávit čas nebo se o ni nechtějí postarat.
Jenže ono to není tím, že ji nemají rádi. Je to tím, že s maminkou se cítí zle. Takové maminky totiž udržují vztahy násilím a manipulací. Neumí to udělat tak, aby se s nimi jejich děti cítily dobře. Pak by totiž za maminkou přijely rády.
Nikoho nemůžeme změnit, ale můžeme změnit svoji reakci. Můžeme přestat být vydíratelní tím, že se přestaneme cítit vinní a přestaneme být zodpovědní za to, jestli jsou naši rodiče šťastní. To za nikoho nemůžeme zařídit.
Vždycky ale můžeme pomoci sami sobě.
Mějte se krásně