Nemám potřebu mít všechno pod kontrolou. Mám se ráda.

ráda bych Vám poděkovala za Vaši práci a smekám před Vaším darem pracovat s přírodou a jak dokážete její sílu transformovat do pomoci potřebným.

Můj životní příběh je ovlivněn rodinou a tím, jak jsem převzala rodinné vzorce, jako že si musím všechno zasloužit, musím být nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější, jinak mě nikdo nebude chtít a nic nedokážu. Klasická role oběti a vše s tím spojené. Bohužel úspěšně jsem tyto vzorce přenášela na své syny. Pak přišla nemoc a transformace a já věděla, že tohle musím zbourat a postavit novou verzi sebe sama. A ono se dělo. Ale bylo to hrané. Chovala jsem se "správně", ale uvnitř to ve mě bouřilo, že takhle to necítím. Že jdu přes sílu a nejsem to já. A přišla jste mi do života Vy a lípa. Úplně jsem nevěděla co se má vlastně dít. První týden jsem nepociťovala žádnou změnu. Pak jsem si všimla, že neřeším, zda jsou kluci připraveni na písemku. Že mi neublížilo, když se na mě starší syn neurvale obořil. Neměla jsem potřebu ráno vstát a rychle jim dělat snídani a svačiny. Přestala jsem je kontrolovat, co dělají (je jim 15 a 18). Mám 90% času skvělou náladu. Začala jsem si dělat radosti. Neřeším nevyžehlené prádlo a radši si vezmu knížku. Zavolám mámě a nemám u toho žaludeční neurozu. Mám potřebu se pořád usmívat. Když mi kluci chtějí sdělit nějakou jobovku, běží pro lípu a postříkají mě "pro jistotu" a máme z toho legraci. 

Co mi lípa dala? Pocit, že nemusím nikomu nic dokazovat. Nemám potřebu mít všechno pod kontrolou. Mám se ráda. Dělám si radosti. Klidně klukům sním jejich čokoládu nebo ovoce a neřeším, že bych jim ji měla nechat. Mám radost z malých drobností. Když dojde ke sporu, umím víc naslouchat. Tím, jak jsem změnila sebe, změnilo se i moje okolí. Kluci začali víc času trávit s námi v obýváku a sdělují mi víc ze svého života, víc se jim daří a celkově u nás doma vládne pohoda. 

Ještě tam trochu lípy na dně mám. Asi mi ukápne slza, až vystříknu poslední kapku, ale myslím, že svoji práce vykonala skvěle a že se pustím do další esence, protože už teď vím, že mi taky o kousek změní život k lepšímu. 

Děkuji Barunko. 

 

S úctou, Veronika