Nezávisím na úsudku jiných lidi

Po 6 týdnech jsem vysadila modřín. Mám pocit,ze bych měla poreferovat. 

Mluvily jsme spolu a já pak zjistila,ze si tak vlastně pluji. Nicméně zemřel můj děda. Ten “zlý,protivný” dědeček, o kterého se nikdo nechtel starat. A mě nějak docvaklo,ze jsem s tím v pohode,ze VÍM,ze se tak sám rozhodl,a proto není úplně třeba prolevat potoky slz,útesová babičku,mamu a starat se o blaho všech. Všechno bylo tak jasne a čisté a průhledné,až přehledné.  Nicméně máma začala být náročnější. A poslední den,kdy jsem užívala modřín,jsem byla u ní a začala na mě zkoušet obvyklou kritiku (proč nemáš umyté auto), porovnávání mě s někým jiným (nemas tak hezke nohy jako tvoje sestra), porovnávání mě se sebou (nemas tak opalene nohy jako ja) a takovéhle modely (jj,točilo se to hodně okolo nohou :-))...a mě to začalo zaklapavat. Ale jako fakt fyzicky mi klapalo v uších při každé takové větě.  TO není můj problem. A já se v tu chvíli za sebe postavila a nevadilo mi říct slova,kterým nemohla rozumět. “Mami, Jsem citlivá,tvoje slova mi ublizuji,akceptovala jsem je jen protože jsem si myslela,ze musím,a ten problem,na který poukazujes,jsem já a moje nedokonalost. Ale já nemam problem se svyma nohama. Libi se mi,ať jsou jakekoliv, dělají to,co od nich potřebuji. “

Mě se v tu chvíli připojilo tolik veci...od toho,ze nemusím být dokonalá, ze já jsem sama ta,která určuje,jak se cítím. Ze nezávisím na úsudku jiných lidi. A cítila jsem se tak klidne.  A v tu chvíli mi naskocilo,ze už modřín nepotrebuji. 

Tož takhle...a teď je čas na řebříček...:-). Kristyna