S růží jsme se staly kamarádky až na třetí pokus

S Bárou se známe přes 10 let a mnohokrát mi pomohla s laskavým přístupem udělat jasno v mém chaosu. Její esence jsem začala používat asi před 3 lety. Od začátku mě nejvíc lákala růže a nakonec byla má úplně první esence, kterou jsem začala aplikovat. 

V tu dobu jsem hodně řešila své ženství a cítila jsem, že právě růže mi může pomoct pohnout se z místa, kde jsem se cítila tak zaseklá. Nečekala jsem, že to bude až tak divoká jízda. S růží jsme se staly kamarádky až na třetí pokus. Poprvé jsem ji použila cca 2 týdny, pak jsem musela přestat. Od začátku jsem cítila obrovský žal, že osud žen je totálně nefér. Mívala jsem živé sny, kde se objevily moje babička i maminka, které život ženy neměly možnost a ani neuměly si užívat. Měla jsem intenzivní vztek na muže všeobecně, na svého dědu, který moji babičku týral a na svého otce, že je to podpantoflák a neumí být oporou, pravým mužem. Byla jsem permanentně podrážděná, přecitlivělá a protivná. Často jsem křičela na svého manžela, pak neutěšitelně brečela. Měla jsem pocit, že se ve mně probudil domácí drak a chrlí oheň na ostatní členy rodiny. V zájmu nás všech jsem si od růže dala delší pauzu. 

Po nějaké době jsem zakoupila lípu a tím zahájila transformační proces. Lípa byla jemná, nenápadná. Pomohla mi vidět své rodiče v jiném světle, uvidět jejich bolest a skrz to pochopit jejich chování. Sblížilo nás to. Kdykoliv jsem měla pocit, že mi chybí láska, objetí, tak jsem střikla lípu i několikrát během dne. Byla, jako teplá, měkká peřina, co chrání před chladem světa (mámy).

Pokračovala jsem s dubem. Potřebovala jsem se naučit říkat ostatním v klidu ne. Od malička jsem byla ta hodná holka, která vše udělá, nic jí nevadí, nikdy neřekne svůj názor, protože se bojí reakce okolí. Dub parádně zafungoval a já začala říkat ne v práci, doma, vyjádřit svůj názor bez pardonu. Bylo to ale tak agresívní, že mě samotnou to děsilo. Necítila jsem u toho klid, ale měla jsem „bojovné“ nastavení. Potřebovala jsem sebe zjemnit, tak jsem zkusila dub kombinovat s růží. Byla to druhá zkušenost s růží a oproti prvnímu pokusu jemnost opravdu začala projevovat. Žal, hněv postupně odezníval a já se začala víc cítit být ženou. Podle manžela i v obličeji jsem se změnila, moje rysy najednou byli víc jemné, laskavé. Začala jsem pravidelně nosit barevné šaty, sukně, vkusné šperky, používat jemný make up, věci, které můžou podtrhnout ženskost. Účinky ale byly krátkodobé a já celkem často sklouzla zpátky do tvrdšího chování. Nešlo mi udržet ten stav v jemnosti. Kombinace dub-růže ale svůj záměr splnil, dokázala jsem své hranice lépe hlídat, ve větším klidu a bez ubližování ostatním.

Zase následovala delší pauza a pak třetí pokus s růží. Tentokrát již to bylo opravdu o tom dovolit si být ženou. Najít v sobě křehkost, laskavost, schopnost přijímání. Nedělat všechno sama, tahat těžké věci, obskakovat rodinu, být schopná si říct o pomoc. Dovolit si víc odpočinku, být někdy nevýkonná. Být ženou a užívat si to. Je to proces na dlouho, jde to postupně a musím konstatovat, že se zlepšuji. :-)

Největší posun v sebepřijetí nastal po užívání esence z modřínu. Modřín jsem začala používat v době, když jsem v práci zažívala peklo a chtěla jsem dat výpověď. Dlouhé měsíce jsem se trápila tím, že se nedokážu ztotožnit s novými pravidly, která v práci (korporace) zavedli a nedávaly mi smysl. Nechtěla jsem se dál nechat zneužívat, ponižovat, ale strach ze ztráty dobře placené práce mě brzdila. Esence mi pomohla se zastat sebe a já konečně řekla, že to mám jinak a chci odejít. Dala jsem výpověď. Najednou jsem věděla, že už nechci pracovat v korporátu, není pro mě důležitá kariéra, nepotřebuji honit své ego, je mi dobře i doma. Neměla jsem jasno v tom, co bych chtěla dělat, tak jsem zkusila se vrátit k původnímu povolání učit ve škole. Po 2 měsících se ukázalo, že je to slepá ulička. Velice rychle jsem dokázala vidět „divadlo“, které se tam odehrávalo a mně tam bylo zase nepříjemně. Znovu jsem řekla, že jsem jiná, mám to jinak, chci být a pracovat s lidmi „v pravdě“ a dala jsem výpověď s tím, že nějakou dobu zůstanu doma. Budu se věnovat sama sobě, dám se dohromady fyzicky i psychicky a zkusím objevit to, co si přeji dělat za práci. Jsem 3. měsíc doma, bez práce. Myslela jsem si, že měsíc doma mi bude stačit, ale ukázalo se, že ne. Otevřela se další nezpracovaná témata, strachy, které je potřeba rozuzlit, takže pomoci osiky a sedmikrásky pokračuji dál na své cestě. Myslím, že už vím, co bych ráda dělala, ale potřebuji si to dovolit. Dovolit si, aby se začalo dít v mém životě to, co si přeji. Konec tohoto příběhu Vám prozradím příště… ;) 

Bětka