Dobrý večer, Báro
A kdybyste věděla, co se mnou udělal Dub!!
Lípu už jsem brala dvakrát, teď beru podruhé Dub. V celé své bytosti cítím tu jeho neochvějnou stálost, vytrvalost, pevnost - tady jsem já, tady jsou mé hranice. Jeho absolutní nezávislost na běhu dějin... Á, je to nádherný pocit.
Hlavně vytyčit hranice druhým. Dříve jsem skoro žádné hranice neměla. Strýc vždycky říkal - tyď na tobě by se dřevo dalo štípat! A teď už se dovedu asertivně ozvat a nenechat si všechno líbit.
Jak jsem brala Dub poprvé, tak to takové účinky na mě nemělo. Až teď ve druhé várce. Ale já si myslím, že je to tím, co zrovna na své duchovní seberozvojové cestě řeším...
Takže paráda.
Děkuji, Báro a opět posílám objetí z Valašského království :-)
Marcela