Vypadá to, že projevení vzteku může mít prospěch i pro druhé.

Dobrý večer,

proč se vlastně nepíšou jména stromů s Velkým písmenem? Nedivil bych se, kdyby tomu v nějakém jazyce tak bylo.

Četl jsem si některé zpětné vazby, které jste zveřejnila, a mám taky co napsat. Nejdřív podotknu, že se to celé ustálilo na nepravidelném užívání, někdy jsem večer zapoměl, už to beru jako přirozené, kdybych chtěl, určitě bych si "dostříkal" vynechanou dávku. Ze začátku jsem vnímal, že je něco jinak, když jsem četl průvodní popis účinků, poznával jsem se.

 

V práci se udály dvě významější události, ke kterým Dub určitě přispěl. 

1. Když jsem jednou ráno kolegům nadšeně a jistě vysvětloval nějaký svůj názor, jeden z kolegů mě velmi mile překvapil, když prohlásil, "Ty jsi jako Dub", smál jsem se, zeptal se, proč to řekl, a on mi vysvětloval vlastnosti stromu, z jeho pohledu. Tato komunikace probíhala v klidu a s nadhledem. Uvědomil jsem si, že to je v naží zemi běžné, přirovnávat k vlastnostem stromů. Podotýkám, že v práci nikomu neříkám, že používám esence, i když se tím netajím. 

2. Druhá situace byla zvláštní. Jednu kolegyni jsem doslova seřval, vybouchl jsem. Bylo mi to líto, jak jsem se choval, bylo to nepříjemné. Ale, od té doby mám pocit, že ona se chová jinak, i když já pořád stejně, vše je lepší, řekl jsem jí, co jsem asi potlačoval, i když to nebylo hezké a příjemné. Vůbec se neobhajuji, ale vypadá to, jako kdyby to mělo i prospěch pro všechny, čistší stůl.

S pozdravem Jiří H.