Začala jsem být hrdá na to, že to byl můj táta a já jeho dcera
Měla jsem období, při užívání esence z dubu, kdy mě to nutilo stále přemýšlet nad mým tátou. Je to už 5 let co táta zemřel, něco jsem zpracované měla a něco né. Táta byl alkoholik a s mámou jim to občas nefungovalo, byla jsem na něj stále vnitřně naštvaná. Jednoho dne mi ale najednou do hlavy šly myšlenky, vždyť táta byl hodnej, šikovnej, lidé a blízcí ho měli rádi, byl srdečnej, měl mě rád a samé další kladné jeho hodnoty. Bylo to neuvěřitelné, ale já v jednom okamžiku jsem si táty začala tak vážit a být na něj tak pyšná ( nebyl to blud - to bylo ze srdce ), že jsem byla hrdá na to, že to byl můj táta a já jeho dcera. A uvědomila jsem si, že bych jiného tátu vlastně ani nechtěla. Já jsem tátu v tu chvíli přijmula, takového jaký byl. Ale mělo to ještě hlubší odraz, což mě velice překvapilo, já jsem si během pár dní začala vážit manžela a dalších jiných věcí, hmotných i nehmotných. Trochu to bylo prolnuté lítostí a stále ještě je, nad tím jak jsem si ničeho a téměř nikoho nevážila. Ještě dnes když to píši, mám husí kůži a jsem dojmutá. Za esenci z dubu velký dík.
Dále bych Vám ráda ještě napsala jeden můj zážitek, který jsem měla v meditaci, protože je mi líto, že by zůstal jen v mé hlavě.
Meditace byla proto, že jsem si nějak uvědomila, že jsem závislá na některých lidech z ezoteriky ( vás tak nevnímám ), tak jsem si dělala takové vnitřní odpojení a každý se mi proměnil v nějaký symbol, např. holubice, Ježíš, Mág, idealista atd. Pak ale už jen ze zvědavosti, né že bych měla k Vám závislost, ale užívala jsem esenci z dubu, tak jsem tak nějak byla zvědavá :-).
Nejprve jsem viděla takovou tu školní točící tabuli - vícestěnnou, ale každá stěna byla ze zrcadla. Pak jsem v každém zrcadle viděla Váš obličej - zrcadlová tabule se stále točila, pak už tam byla jen zrcadla - taková krásná křištálová, tak jsem jen tak koukala a říkám co to je ? Odpověd zněla - zrcadelnice :-) . Po chvilce mi to došlo, že to jsou vlastně ty Vaše esence, zrcadla, že oni nám ukazují, jaký opravdu jsme ve své vlastní pravdivosti a podstatě, pro mě to byl krásný zážitek. Bylo mi opravdu líto, to nosit jen ve své hlavě, tak proto Vám to píši.
Iveta